Proč rumunská inflace zůstává na špici žebříčku EU

Rumunsko je členem Evropské unie, ale ne eurozóny: ponechává si vlastní měnu, leu, a vlastní centrální banku, Rumunskou národní banku. Už to jeho inflaci odlišuje od inflace v eurozóně — sazba ECB zde neplatí a směnný kurz je součástí příběhu. Rumunské setrvávání na vrcholu či blízko vrcholu inflačního žebříčku EU má ale konkrétnější důvody a většina z nich jsou politická rozhodnutí, nikoli smůla.

Rušení stropu na ceny energií

Stejně jako řada dalších vlád zastropovalo Rumunsko během energetické krize v roce 2022 ceny energií pro domácnosti. Cenové stropy inflaci neodstraňují — pouze ji ukládají na později. Když podpůrné programy skončí, odložené zvýšení cen se promítne do indexu najednou. Přesně to pocítily rumunské domácnosti, když v roce 2025 skončila podpora elektřiny: naměřená energetická inflace vyskočila, přestože z ekonomického pohledu ke zdražení došlo už o několik let dříve. Země, které nechaly ceny promítnout ihned, pocítily bolest v roce 2022; rumunský strop její část přesunul do pozdějších let.

Vyšší daně míří přímo do indexu

Indexy spotřebitelských cen měří, co domácnosti skutečně platí, takže zvýšení DPH znamená inflaci od prvního dne. Rumunská fiskální konsolidace — vynucená jedním z největších rozpočtových deficitů v EU — se opírá právě o taková opatření: vyšší DPH a spotřební daně mechanicky zvednou index v měsíci, kdy začnou platit. Tyto dopady jsou svou povahou jednorázové a po dvanácti měsících vypadnou z meziroční míry, jejich sled však udržuje celkovou inflaci zvýšenou mnohem déle, než by dokázalo kterékoli jednotlivé opatření.

Rychlé mzdy, rychlá inflace služeb

Rumunsko je dohánějící ekonomika: produktivita i mzdy už roky rostou mnohem rychleji než průměr EU a zvyšování platů a důchodů ve veřejném sektoru přidalo další dynamiku. Rychlý růst mezd pohání inflaci služeb — ceny stříhání vlasů, restaurací a oprav se odvíjejí od místní práce, nikoli od světových trhů. Projevuje se zde Balassův–Samuelsonův konvergenční efekt: část rumunské dodatečné inflace plyne z toho, že cenová hladina dohání západní Evropu, což je normální — zároveň ale vytváří trvalou spodní hranici míry inflace, kterou jádrové země eurozóny nemají.

Leu a dovozní ceny

Rumunská národní banka řídí leu v režimu přísně kontrolovaného plovoucího kurzu vůči euru. Pozvolna oslabující měna soustavně zdražuje dovoz — je to mírný, ale stálý vítr do zad inflaci, který členové eurozóny nezažívají, protože jejich dovoz z eurozóny nenese vůbec žádné kurzové riziko. Druhou stranou je, že centrální banka stanovuje vlastní měnověpolitickou sazbu, zpravidla výrazně vyšší než sazbu ECB, právě proto, že bojuje se silnějším domácím cenovým tlakem.

Záleží na tom pro otázku eura?

Vytrvale vysoká inflace je jednou z konkrétních překážek mezi Rumunskem a přijetím eura: maastrichtská kritéria požadují inflaci blízkou zemím EU s nejlepšími výsledky spolu s limity pro deficit a dluh, které Rumunsko v současnosti nesplňuje. Každý rok nadprůměrné inflace posouvá výhled přijetí dál — což zase zachovává leu a jeho tlak na růst dovozních cen. Jde o pomalý kruh a jeho přerušení je především fiskální, nikoli měnový úkol.

Jak číst rumunský údaj na tomto webu

Rumunská stránka zde ukazuje HICP — harmonizovaný ukazatel EU vypočtený podle stejné definice jako u každé jiné země v žebříčku, takže srovnání je spravedlivé. Pomáhají dva návyky: ověřte, zda poslední skok způsobila energie, potraviny nebo daně (tyto vlivy odeznívají), či služby (tento tlak přetrvává), a porovnávejte Rumunsko s průměrem EU, nikoli eurozóny — spravedlivější srovnávací skupinou jsou země střední a východní Evropy mimo eurozónu.